Mnohdy si říkám, jestli mi byl ten inženýrský titul v životě vůbec k něčemu.
Už léta ho nepoužívám a v mém podnikání mi byl v minulých 25.letech spíše na obtíž.
A tak dívaje se posledních pár let kolem sebe a to hlavně na dobu tzv. Covidové pandemie, spíše tedy celosvětového branného cvičení si začínám myslet, že tituly jsou spíše stigmatem arogance, nadutosti a namyšlenosti jejich držitelů.
Kdo nebyl slepý, viděl tu skvadru učených vědců - Covidových jásalíků, seřazených do šiků různých odborných skupin, vždy vedených tím ... největším.
A to bych se měl mnohdy tomu sympatickému zvířátku (oslík) ještě omluvit.
Zaráží mě také, že doposud nezazněla žádná omluva.
Omluva od právě těch ověnčených tituly, za spousty dezinformací, které vedly v té době mnohdy k destrukci zdraví spousty našich bližních, českých spoluobčanů.
Tolik potřebná omluva od:
⭕️ těch lékařů, kteří neléčili a mohli.
⭕️ těch vědců, kteří nemluvili a měli mluvit.
⭕️ těch politiků, kteří mluvili a měli spíše mlčet.
Vidím tu nabubřelost a pýchu rozumu např. u většiny lékařů a také (pseudo)vědců, se kterými mám tu možnost se někdy setkat, byť to v žádném případě nevyhledávám.
Namísto toho, aby činili pokání a vyslali upřímnou omluvu 🇨🇿 národu za všechny ty nepravosti, kterých se dopouštěli a pořád je (mnohdy v nevědomosti) konají, se nám jen smějí do tváře a počítají “brebendy” od svých farmaceutických sponzorů.
👉 Pýcha rozumu přehlušila starý dobrý selský rozum.
Ten a ne študovaní “fachidioti”, jak je nazval A. Einstein je zárukou umírněného vývoje, mnohdy už tak bezduché a konzumismem vysáté evropské společnosti.
I proto na moje děti v ničem ohledně jejich studií a budoucího zaměření netlačím.
Dávám jim 100% volnost ve výběru jejich cesty.
Vysvětluji jim že hlavní je, aby je jejich "práce" bavila a byla jim současně vášní i zábavou.
Pokud budou totiž lidé dělat to co je baví a ne to co jim (třeba) v mládí nalinkovali rodiče, bude méně učených mloků a více osvícených a zapálených (spolu)pracujících.
A možná to nejdůležitější co říkám mým dětem nakonec:
"Vyberte si (jakékoliv) zaměstnání, které budete milovat a které bude pro Vás současně potěšením i zábavou. A pokud najdete ještě někoho, kdo Vám za to bude platit, vyhráli jste".
Podivné slyšet od někoho, kdo byl více jak 40.let (už od dětství) hnán životem za úspěchy, nejprve sportovními a pak v podnikání, jak ta divá svině.
Do doby až se uhnal skoro k smrti.
A nakonec (chvála Bohu) pochopil, že život je krátký na to, aby se člověk utavil honěním za vlastním ocasem.
Ale taky pořád dost dlouhý na to, aby si jej pořádně užil.
Co myslíte?